Bio
Narodil jsem se sice v Žilině na Slovensku, ale moje rodinné kořeny sahají až na východní Ukrajinu. Nepocházím z klasické hudební rodiny, kde se řemeslo dědí z generace na generaci. Můj první kontakt s muzikou byl přes desky Beatles, Rolling Stones, Pink Floyd a dalších rockových klasiků. Táta spíš chtěl, abych hrál hokej než "drnkal" na basu. Od malička jsem sportoval a ještě dlouho netušil, že existuje nějaká baskytara.
Když mi bylo tak 14-15 let, chtěli jsme s kámošema na gymplu založit kapelu. Chyběla basa, tak jsem si říkal, proč to nezkusit. Hele, čtyři struny, pohoda…
Brzy po tom, jak jsem začal hrát, jsem zjistil, že hudba pro mě není jenom nějaký koníček. Hudba je můj život! Od této chvíle se vše v mém životě začalo točit kolem hraní. Začal jsem hrát ve více kapelách a hlavně jsem začal hodně cvičit. Nebylo výjimkou, že jsem basu nepustil z rukou třeba osm hodin denně . "Chci zahrát všechno!", říkal jsem si.
Myslím si, že tenhle čas byl pro mě hrozně důležitý, abych si ujasnil a utvrdil technickou stránku hry na basu. Další důležitou věcí bylo samozřejmě hraní v kapelách. Čím více, tím lépe! Měl jsem na mysli počet kapel, ale i hudebních stylů.
Hodně mě bavilo hrát funky, soul, afro-kubánskou muziku, fusion, ale moje srdce mi nakonec vybralo rock. Hudba by neměla mít hranice a v dnešním světě, kdy je všechno propojené a navzájem se ovlivňuje, je stejně skoro nemožné přesně něco vymezit. Přesto, rocková hudba má svoji duši a je to pocit, který se dá jedině zažít.
Asi před třemi lety jsem začal učit na basu. Dostal jsem se k tomu čirou náhodou přes kamaráda, který chtěl ukázat pár stupnic. Nakonec jsme se začali scházet pravidelně a postupem času přibývali další žáci.
Během těchto let jsem vypracoval vlastní učební metodu, která klade důraz na praktickou stránku hraní a zahrnuje v podstatě všechny dnes používané techniky hraní na basu. Co se týká mého formálního hudebního vzdělání, tak největší školou pro mě byly tři intezivní roky u Richarda Scheuflera.
V současné době hraju v kapele Krucipüsk. Spolupracuji také s Milošem Meierem, se kterým máme společný experimentálně-instrumentální projekt pouze o base a bubnech. K vidění na seminářích a klinikách. Dále se věnuji i basovým lekcím a konzultacím. Od března 2008 mi vychází basový workshop na stránkách časopisu Muzikus, kam také píšu recenze.
Kapely a hudebníci, se kterými jsem hrál a spolupracoval: 
- May Day
- Circus No More
- Lenka Nová & Band
- Lešek Semelka & S.L.S
- Private Earthquake
- Lukáš Martinek band
- Natural
- Lavina
- Flattus
- Gospeltrain Workshop
- Infinity & Filip Gondolán
- Jazz Efterätt
- Groove Jazz & Tomáš Křemenák
- Prima Donna
- Diamond Dogs
- Bass Fake & Vašek Polanský
- Tomáš Savka
- Night Dive
- Mild Shag
- Black Chocolate
- Rebeka
- Jakub Kuba Band
- Five O´Clock Tea
- Victoria
- Jane Gang
- Dymytry
- Vilém Čok&Bypass
- Chameleon
a další...
Dotazník:
Nejoblíbenější basák: Robert Trujillo, dlouho, dlouho nic..., Adam Nitti, Michael Manring, Les Claypool, Trip Wamsley, John Myung, Tony Levin, Tim Commerford, Sam Rivers, Marcus Miller, Richard Bona, Flea, T.M. Stevens, Fieldy, Shavo Odadjian, Milan Broum, atd. Těch lidí, co hrajou skvěle na basu je hrozně moc a určitě jsem jich ještě spoustu vynechal.
Bubeník: Mike Bordin, Lars Ulrich, John Dalmayan, Brad Wilk, Igor Cavalera, Stephen Perkins, Brooks Wackerman, Josh Freese, Dennis Chambers, Dave Weckl, Thomas Lang, Alex Stutler, Roman Lomtadze, Miloš Meier, Pavel Čermák, Lukáš Pavlík,Vojta Douda...
Kytarista: Dean Pleasants, Adam Siegel, John Petrucci, Andreas Kisser, Steve Vai, Kirk Hammett, Wes Borland, Munky & Head, Christian Kampila, Lukáš Martinek, Richie "Číčko", Jarmut Gabriel...
Zpěvák: Jonathan Davis, Max Cavalera, Serj Tankian, Maynard James Keenan, Devon Townsend, Michel Turchetti, Richard Bona, Fiki, Tomáš Hájíček ....
Kapela: Infectious Grooves, Korn, Soufly, RHCP, Rage Against The Machine, Metallica, Ramstein, Faith No More, System of a Down, Extreme, Guns´n´Roses, Puddle of Mudd, Pantera, Primus ...
Největší koncertní zážitek: Steve Vai v Goteborgu (2005), T.M.Stevens ve Futuru (2003) a neuvěřitelně krásná Anastacia na Výstavišti (2005).
Sport: snowboard ( freeriding), hokej, kolo, plavání, bedňák
Jídlo: bořšč se smetanou doplněný nadýchanými česnekovými bochánky od maminky
Pití: Plzeň, vodka s čerstvě vymačkanou půlkou citronu
Zvířata: dalmatinka jménem Elisabeth von Picaro (+ únor 2008)
Kniha: Michel de Montaigne - Eseje, Milan Kundera - Nesnesitelná lehkost bytí, Bořivoj Hnízdo - Mezinárodní perspektivy politických regionů